Bitva u Znojma: Zapomenuté vítězství a zlom v Napoleonově éře

Když se řekne "napoleonské války v Čechách", většině lidí se vybaví bitva u Slavkova. Mnohem méně známá, avšak neméně klíčová, je bitva u Znojma z července 1809. Tento střet, který sice skončil příměřím, avšak de facto zpečetil osud Páté protifrancouzské koalice, představuje nejen významný milník v historii napoleonských tažení, ale i zajímavý bod zlomu v osobnosti samotného císaře Napoleona.

Cesta k Znojmu: Rakouská naděje a Napoleonův návrat

Rok 1809 zastihl Rakouské císařství v obtížné situaci po porážce u Slavkova a drsných podmínkách Prešpurského míru. Příležitost ke změně se naskytla s angažovaností Napoleonovy armády na Pyrenejském poloostrově. S finanční podporou Velké Británie a s vírou v odpor německých států proti francouzské nadvládě zahájilo Rakousko novou ofenzivu. Avšak stejně jako v předchozích letech se naděje na širokou podporu nenaplnily. Napoleon se překvapivě rychle vrátil ze Španělska a s čerstvě sestavenou armádou, zahrnující i významné kontingenty Rýnského spolku, zatlačil rakouské sbory z Bavorska a po měsíčním tažení opět obsadil Vídeň.

Následovala bitva u Aspern-Esslingu, kde arcivévoda Karel uštědřil francouzskému císaři první vážnou porážku v jeho oslnivé kariéře. Ačkoli se nejednalo o porážku rozhodující, otřásla mýtem Napoleonovy neporazitelnosti. Jen o šest týdnů později se však na stejném bojišti odehrála bitva u Wagramu, kde Napoleon opět zvítězil a donutil Rakušany k ústupu. Právě tento ústup, směrem na Jihlavu, vedl k závěrečnému střetnutí celého tažení - bitvě u Znojma.

Bitva u Znojma: Rozhodující okamžiky na Dyji

Přestože bitva u Wagramu bývá často vnímána jako závěr války Páté koalice, skutečným dějinným bodem, který přerušil boj a vedl k podepsání mírové smlouvy, byla bitva u Znojma. Rakouská armáda si po Wagramu zachovala značnou bojeschopnost, ale čelila vyčerpávajícímu pronásledování.

Marmontova předvídavost a taktická genialita

Napoleon, ve snaze nepřítele definitivně zničit, vyslal své sbory pronásledovat Rakušany ve dvou směrech: přes Znojmo a Jihlavu do Čech a na Brno přes Mikulov. V takto rozlehlém operačním prostoru byla koordinace Velké armády nesmírně obtížná. Klíčovou roli sehrál generál Marmont. Správně rozpoznal zmatený manévr rakouského sboru generála Rosenberga, který se zprvu snažil zmást Francouze ústupem na Mikulov, aby se následně vrátil k hlavní armádě. Marmontovo rozhodnutí vpadnout arcivévodovi Karlovi u Znojma do pravého boku, rozvinujíc své jednotky od Dyje až k Únanovu, se ukázalo jako brilantní tah.

Druhé ráno se na bojiště začaly stahovat další francouzské posily. Od jihu dorazil sbor maršála Massény a následně i sám císař Napoleon se svou gardou. Postupně se přiblížily i sbory Oudinota a Davouta. Ačkoli se tyto poslední jednotky již přímo nezapojily do bojů, jejich přítomnost v prostoru vytvořila zdrcující francouzskou převahu. Arcivévoda Karel, překvapený v nevýhodné pozici, byl nucen pro bezvýchodnou situaci své armády přistoupit na příměří. Mírová smlouva byla podepsána až v říjnu téhož roku a Rakousko se z donucení stalo na čtyři roky spojencem Francie, což bylo stvrzeno sňatkem Napoleona s Marií Louisou, dcerou císaře Františka.

Přestože méně slavná než Wagram, bitva u Znojma byla nezpochybnitelně rozhodující bitvou celého tažení i války Páté koalice, vedoucí k příměří a následnému míru.

Napoleonův přerod: Od vojevůdce k politikovi

Bitva u Znojma představuje fascinující předěl v Napoleonově kariéře a osobním přístupu k vedení války. Historici se shodují, že tímto tažením císař zřejmě završil svůj přerod z dynamického „generála-vojevůdce' v „císaře-politika'. Jeho manévry a taktické kombinace se v následujících letech staly mechaničtějšími a přímočařejšími. Začal podceňovat své protivníky, což je pro vojevůdce jedna z největších chyb, a stejně tak nedoceňoval své podřízené, čímž jim ubíral prostor pro osobní iniciativu. Znojmo tak symbolizuje nejen konec jedné války, ale i počátek subtilní, avšak zásadní změny v Napoleonově strategickém myšlení, která se naplno projevila v pozdějších taženích.

Odkaz a vzpomínkové akce: Znojmo žije historií

Ačkoliv bitva u Znojma bývá v historických atlasech někdy opomíjena (například West Point Atlas se jí v mapách k napoleonským válkám nevěnuje tak podrobně jako jiným střetnutím), její význam pro české dějiny je nepopiratelný. Spolu se Slavkovskou, Štokami a Chlumcem patří mezi čtyři významné napoleonské bitvy, svedené na území dnešní České republiky.

Dnes je odkaz bitvy u Znojma udržován při životě díky nadšeným spolkům vojenské historie a pravidelným vzpomínkovým akcím, které se konají v okolí Znojma, například v Dobšicích. Tyto rekonstrukce nabízejí jedinečný vhled do dobového vojenského života a taktiky, s účastí kontingentů v pestrých uniformách, od francouzských gardových granátníků po rakouské pěší pluky a skotské Highlandery. Bojiště na Velkém kopci poskytuje pro účastníky i diváky velmi autentický zážitek. Nejde jen o samotné bitvy, ale i o doprovodné akce, jako jsou přednášky o průběhu válečných událostí a výstavy zbraní a výstroje, které se těší značnému zájmu veřejnosti.

Projekt Austerlitz se aktivně podílí na přípravě těchto událostí a plánuje další vzpomínkové akce k řadě výročí napoleonských válek v následujících letech, včetně těch, které se váží k dalším významným bitvám jako Sacile, Essling či Eggmühl. Bitva u Znojma tak zůstává živou součástí české i evropské vojenské historie, pravidelně připomínaná nejen ve vědeckých pracích, ale i v podobě dynamických a poučných rekonstrukcí.