Vazební věznice Praha-Ruzyně, situovaná na severozápadním okraji české metropole v blízkosti ruzyňského letiště, představuje klíčový článek v systému českého vězeňství. Nejde jen o jedno z největších zařízení svého druhu v hlavním městě, ale také o místo, kde se zkouší inovativní přístupy k výkonu trestu a k reintegraci odsouzených do společnosti. Historie tohoto zařízení sahá do roku 1914, kdy vzniklo jako donucovací pracovna v rámci areálu bývalého cukrovaru. Během druhé světové války sloužilo i pro vězně německé národnosti, ale nejvýraznější stopu v jeho minulosti zanechalo období po roce 1948, kdy zde sídlilo tajné oddělení Státní bezpečnosti a vězněni zde byli odpůrci tehdejšího režimu.
Původní kapacita věznice, která se pohybovala kolem 200 míst, se postupem času výrazně navýšila. Dnes Vazební věznice Praha-Ruzyně pojme až 1500 vězněných osob. Její primární funkce spočívá v zajištění vazby pro obviněné muže, ženy a mladistvé, kteří čekají na soudní proces. Po jeho skončení jsou často přesunováni do jiných nápravných zařízení v České republice, někdy i mimo hlavní město.
Výrazným prvkem, který si zaslouží zvláštní pozornost, je projekt realizovaný ve spolupráci s Domovem sv. Karla Boromejského v Řepích. Tato unikátní spolupráce spojuje svět péče o seniory a zranitelné s prostředím vězeňství, čímž vytváří prostor pro specifický typ oddělení pro výkon trestu odsouzených žen. Oddělení je profilováno jako věznice s dozorem a dohledem a jeho cílem je napomáhat odsouzeným v jejich resocializaci.
Pro zařazení do tohoto oddělení jsou zohledňována nejen povaha trestné činnosti a potřeba léčby (např. protialkoholní či protitoxikologická), ale také pracovní zařaditelnost a možnost udělení volného pohybu mimo věznici. Důležitým faktorem je i osobnost odsouzené ženy.
Po nástupu do oddělení procházejí odsouzené ženami úvodním adaptačním obdobím, během něhož se seznamují s režimem, právními normami a jsou jim vytvářeny individuální programy zacházení. Tyto programy jsou členěny na několik oblastí: pracovní, vzdělávací, speciálně výchovné a zájmové aktivity, a také na oblast utváření vnějších vztahů. Výkon trestu je strukturován do tří prostupných skupin, které slouží jako motivace pro aktivní plnění stanovených cílů.
Pracovní zařazení odsouzených probíhá jak v rámci věznice, tak i mimo ni. V Domově sv. Karla Boromejského se mohou zapojit do práce v kuchyni, prádelně či jako pomocné síly na odděleních. Zvláště ceněná je možnost absolvovat Sanitářský kurz sv. Zdislavy z Lemberka, který jim umožňuje pracovat jako kvalifikované ošetřovatelky. Tato práce, často spojená s péčí o starší a umírající, přináší jedinečnou možnost přehodnocení vlastních životních priorit. Práce v příjemném prostředí a osvojení si pracovních návyků představují základní kameny efektivní resocializace.
Kromě již zmíněného sanitářského kurzu, který nabízí uplatnění i v civilním sektoru, věznice podporuje i zájem odsouzených o další formy vzdělávání, včetně dálkového studia. Vzdělávací aktivity tak významně přispívají k budoucímu uplatnění žen na trhu práce.
Speciálně výchovné aktivity zahrnují individuální i skupinové terapie, přednášky a workshopy zaměřené na prevenci sociálně-patologických jevů. Stejně tak jsou podporovány zájmové činnosti, jako jsou například sport, umělecké aktivity či charitativní činnost. Významná je spolupráce se Speciální mateřskou školou v Praze-Čimicích, kde odsouzené ženy vyrábějí hračky, oblečení a organizují pro děti kulturní programy. Tato činnost má pozitivní dopad nejen na děti, ale i na samotné odsouzené, které skrze ni nacházejí smysl a pozitivní zpětnou vazbu.
Koncepce oddělení klade velký důraz na podporu extramurálních vztahů, tedy udržování pozitivních vazeb s rodinou, dětmi a přáteli. Možnost udělení volného pohybu mimo věznici, ať už k návštěvám nebo k přerušení výkonu trestu, je klíčovým nástrojem pro posilování těchto vazeb.
Vazební věznice Praha-Ruzyně, a zejména oddělení v Domově sv. Karla Boromejského, představuje zajímavý model, který se snaží propojit represivní funkci státu s programy zaměřenými na nápravu a reintegraci. Jde o proces, který vyžaduje neustálou reflexi, inovace a především lidský přístup k jedincům, kteří se ocitli za mřížemi.